Asi dva kilometry východně od Biskupic leží v kopci osada Zálesí, která tvoří součást naší obce. V místě tehdejšího ovčína, pozdější hájenky č.p. I vyměřila vrchnost roku 1729 pozemky o stejné velikosti dvanácti osadníkům.

V nadmořské výšce 465 m byly postaveny dvě řady proti sobě stojících chalup od č.p. 2 po 13. Osada byla pojmenována po jejím zakladateli, tehdejším biskupickém pánovi Norbertu Liebštejnském z Kolovrat.

Postupem času přibývaly další chalupy, které obývali domkaři a které daly osadě dnešní podobu. Obyvatelé Libštejna měli samozřejmě řadu povinností k vrchnosti, avšak měli i vlastní práva. Tato práva byla potvrzena na dřevěné tabulce, "cejchu", který musel být při vstupu do lesa viditelně nošen. Prvním právem bylo podzimní hrabání steliva - listí v lesích nejméně třicet roků starých. Hajný určil místa, na které se listí shromažďovalo a jednotlivé hromady označil čísly. Tatáž čísla vložil do klobouku, ze kterého si je osadníci losovali. Podle vylosovaného čísla si pak osadník odvezl určenou hromadu listí na zimu. Další právo obyvatel Libštejna bylo vyžínání trávy na některých označených místech. Dále pak směli osadníci sbírat roští spadané ze stromll.

Tuto činnost mohli vykonávat po celý rok kromě listopadu a prosince, kdy byly hony, vždy v Úterý a v pátek od východu do západu slunce bez jakéhokoliv náčinÍ. Domy na Libštejně byly většinou z nepálených cihel, které si lidé sami vyráběli. Pllvodní podlahy byly hliněné, později se nahrazovaly podlahami dřevěnými. Do roku 1900 byly střechy doškové, poslední došková krytina zmizela však až v roce 1924. K vytápění se používala kachlová kamna, ve kterých se topilo ze síně. Na otevřeném ohništi s komínem se zase topilo pařezy a vařilo se v železných hrncích. Kolem chalup nebyly zpočátku žádné ploty, místo nich tu rostly do konce 19. století angreštové keře. Osadníci si na živobytí vydělávali mimo jiné také tkaním.

To však postupně v době první světové války zanikalo, neboť mělo velkou konkurenci v továrně v Chornicích. Zpracovanou tkaninu z Libštejna odvážel faktor Štěpán Neubauer do továren v Šumperku a Šternberku. Zpátky přivážel peníze, novou surovinu na tkaní a hlávkové zelí, které se v osadě nepěstovalo. Dalším zdrojem příjmů pro těžce hospodařící obyvatele byl sběr hub a jahod, které se pak prodávaly v Jevíčku. Tato činnost však přilepšila osadníkům jen nepatrně, jejich jedinou výhodou byly spíše třešně, které jsou v okolí Zálesí vysazeny v hojném počtu a jejichž plody se také mohly prodávat. Nad osadou se nachází kaple, která byla postavena kolem roku 1889 na místě dřívější celo dřevěné zvonice.


Pozvánka na akci

logolaro

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením webu vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie, Podmínekpoužití použití a zásad ochrany osobních údajů.